Gaydar: pozná gay gaye na první pohled? Co na to věda (a jeden algoritmus)

Gaydar je jedno z nejoblíbenějších gay klišé. Každý zná někoho, kdo ho „má“. Kamarádka, která „to vždycky pozná“. Kolega, který o novém obchodníkovi prohlásí, že „je to jasný“. A spousta gayů o sobě tvrdí, že svého pozná na sto metrů.

Má to jen jeden háček. Když se gaydar podrobí vědeckému zkoumání, začne se chovat jako GPS v tunelu.

Pojďme se podívat, co o tom víme. Je v tom fotka promítnutá na zlomek mrknutí, růžové tričko, italské hlasy, jedna kontroverzní stanfordská studie a brýle, které toho prozradily víc než obličej.

Co je gaydar

Gaydar je údajná schopnost poznat, že je někdo gay, podle toho, jak vypadá, mluví nebo se chová. Slovo je spojení gay a radar a v angličtině je doložené nejpozději z roku 1992. Do češtiny se nepřekládá, říká se prostě gaydar, případně „mám na to radar“.

Mluví se o něm s humorem, ale většina lidí v něj tak trochu věří. Otázka zní, jestli oprávněně.

Funguje gaydar? Studie, která říká „trochu ano“

V roce 2008 udělali psychologové Nicholas Rule a Nalini Ambady experiment, na který se dodnes odkazuje. Devadesáti studentům ukazovali fotky devadesáti mužů ze seznamky, polovina z nich byla gay. Fotky byly vybrané tak, aby na nich nebyly vousy, brýle ani šperky. Žádné nápovědy, jen obličej.

A teď ten trik: fotky blikaly na obrazovce různě dlouho. Některé deset sekund, jiné 6,5 sekundy, jiné jen 50 milisekund. To je kratší než jedno mrknutí.

Výsledky:

• Při 33 milisekundách lidé tipovali stejně dobře jako náhoda.
• Při 50 milisekundách tipovali správně v 57 % případů.
• A teď to zajímavé: delší pohled přesnost nezvýšil. Kdo se na fotku díval deset sekund, nebyl lepší než ten, kdo ji viděl na zlomek mrknutí.

Média z toho udělala titulky typu „Gaydar existuje a funguje za 50 milisekund“. Než ale začneš slavit: 57 % je o sedm procentních bodů víc než hod mincí. Kdybys podle téhle „schopnosti“ oslovoval kluky v baru, trefoval by ses o chlup častěji, než kdybys házel korunou. Superschopnost to není. Spíš tichý šum.

Studie, která říká „ne, to jsou stereotypy“

O pár let později se na gaydar podívali psychologové z University of Wisconsin–Madison: William Cox, Patricia Devine a jejich kolegové. A přišli s několika nepříjemnými zjištěními.

1. Gayové měli hezčí fotky

Když prošli fotky z původních studií, zjistili, že gay muži měli na seznamce v průměru kvalitnější fotky než heteráci. Ostřejší, lépe nasvícené. Lidé tedy možná nepoznávali orientaci, ale to, kdo si dal s fotkou víc práce. Když autoři kvalitu fotek vyrovnali, lidé gaye od heteráků nerozlišili.

(Což mimochodem o gay seznamkách vypovídá víc než o gaydaru. A pokud si teď říkáš, že tvoje fotka by mohla být lepší, máme pro tebe článek o biu a profilu.)

2. Problém růžového trička

Tohle je ten nejelegantnější argument proti gaydaru a stojí za to ho pochopit, protože funguje na všechny stereotypy.

Gayů je v populaci menšina, odhady se pohybují kolem pěti procent nebo méně. Autoři si vymysleli příklad: co kdyby všichni gay muži nosili růžová trička, a z heteráků jen každý desátý?

Zní to jako spolehlivý signál, ne? Tak to přepočítáme na sto kluků v klubu:

• 5 gayů, všichni v růžovém.
• 95 heteráků, z nich každý desátý v růžovém, to je asi 9 nebo 10.

V růžovém tričku je tedy kolem patnácti kluků. Gayů je z nich jen pět. Kdyby ses řídil růžovým tričkem, mýlil by ses ve dvou případech ze tří.

A to je příklad, kde signál funguje u gayů na sto procent. Ve skutečnosti žádný takový signál neexistuje. Ne každý gay nosí růžovou, ne každý gay má výraznou gestikulaci a spousta heteráků má obojí. Statistici tomu říkají zanedbání základní četnosti. My tomu můžeme říkat „proč se kamarádka v tramvaji splete s Martinem“.

3. Víra v gaydar dělá z lidí horší soudce

Nejzajímavější experiment: jedné skupině lidí autoři řekli, že gaydar existuje. Druhé, že gaydar je jen jiné slovo pro stereotypy. Třetí neřekli nic.

Ti, kterým řekli, že gaydar funguje, se pak mnohem víc řídili stereotypy typu „rád nakupuje, tak asi bude gay“. Víra v radar tedy nepomáhá líp vidět. Pomáhá si dovolit škatulkovat s čistým svědomím.

Autoři to shrnuli tvrdě: gaydar je společensky přijatelná nálepka pro stereotypizaci. Zní roztomile, ale funguje stejně jako jakýkoli jiný předsudek.

Pozná gay gaye líp než heterák?

Tady se spousta gayů ohradí. Dobře, heterosexuální kamarádka se plete. Ale já svého poznám, ne?

Italští psychologové Fabio Fasoli, Anne Maass a Luna Berghella to vyzkoušeli na hlasech. Pustili posluchačům nahrávky mužů a žen, gayů, leseb i heterosexuálů, a ptali se, kdo je kdo. Poslouchali heterosexuální i gay, lesbičtí a bi posluchači.

Výsledek:

• Odhady většinou nepřekročily náhodu.
• Gay a lesbičtí posluchači nebyli celkově přesnější než heterosexuální. Jen častěji tipovali „gay“. To je ochota nálepku přidělit, ne schopnost se trefit.
• Heterosexuální posluchači soudili hlavně podle toho, jak „mužně“ nebo „žensky“ hlas zní.

Takže i „gay hlas“ je spíš stereotyp. Jeden gay mluví jako hlasatel zpráv na ČT24, jeden heterák jako moderátor Eurovize. A spousta gayů, kteří se kdy styděli za svůj hlas, by si to měla přečíst dvakrát. O tom, proč se v komunitě tolik řeší mužnost a „straight acting“, píšeme v článku Masc for masc: preference, nebo předsudek?

Gaydar v počítači: umí umělá inteligence poznat gaye z fotky?

V roce 2017 vypukl skandál. Výzkumníci ze Stanfordu Yilun Wang a Michal Kosinski oznámili, že naučili neuronovou síť poznat sexuální orientaci z fotky obličeje. A že je v tom lepší než lidé.

Čísla vypadala děsivě. Když algoritmus dostal dvě fotky ze seznamky, jednu gaye a jednu heteráka, vybral správně v 81 % případů u mužů a v 74 % u žen. Lidé ve stejné úloze jen v 61 % (muži) a 54 % (ženy). Autoři tvrdili, že algoritmus vidí v obličeji něco, co lidské oko nepostřehne.

Organizace GLAAD a Human Rights Campaign studii okamžitě odsoudily. Upozornily, že vzorek tvořili jen bílí, otevření gayové a lesby ze seznamky, žádní bisexuálové ani trans lidé. A hlavně že taková technologie by mohla být nebezpečná v zemích, kde je homosexualita trestná.

Co algoritmus doopravdy viděl

Nejzajímavější odpověď přinesli výzkumníci Blaise Agüera y Arcas, Alexander Todorov a Margaret Mitchell. Podívali se, čím se fotky gayů a heteráků na seznamkách liší. A nebyly to lícní kosti.

• Brýle: gayové a lesby je na fotkách nosili častěji.
• Vousy: heteráci měli výrazně častěji pořádné vousy, mezi mladými ještě víc.
• Úhel selfie: heteráci se častěji fotili zespodu. Což mění proporce obličeje víc, než by člověk čekal.
• Opálení: heteráci častěji pracovali venku.
• Make-up: lesby používaly méně očních stínů než heterosexuální ženy.

Pak udělali průzkum s osmi tisíci Američany a položili jim 77 obyčejných otázek typu ano/ne o vzhledu a životním stylu. Nosíte brýle? Máte vousy? Pracujete venku? A tyhle otázky předpověděly orientaci skoro stejně dobře jako stanfordská umělá inteligence.

Jinými slovy: algoritmus se nenaučil poznat gaye. Naučil se poznat, jak se gayové fotí na seznamce. Což je dost rozdíl.

Jedna pozdější replikace z Jihoafrické republiky navíc zjistila, že model něco „pozná“ i z hodně rozmazaných fotek, podle barev a jasu. Co přesně za tím je, nikdo neví. Spíš to ale ukazuje na to, jak lidé fotky upravují a nahrávají, než na nějaký „gay obličej“.

Poučení z celé kauzy není „AI tě prokoukne“. Poučení je, že fotky na internetu o tobě prozradí víc, než si myslíš, a že soukromí na seznamkách není drobnost. Hlavně pro kluky, kteří nejsou přiznaní. (Víc v článku o utajené lásce.)

Proč gaydar spíš škodí

Na gaydaru by nebylo nic špatného, kdyby to byla jen hra pro pobavení. Jenže stereotypy mají reálné dopady, a to na obě strany.

Gayové, kteří „nevypadají“. Kluk, který hraje hokej, má hluboký hlas a plnovous, slýchá „ty přece nejsi gay“, jako by to byla poklona. Nebo ho ostatní gayové přehlížejí, protože „nevypadá“. (Mimochodem, jak to je s typy postav jako bear nebo twink, máme rozepsané zvlášť.)

Heteráci, kteří „vypadají“. Kluk, který rád vaří, nosí růžovou a mluví rukama, může léta poslouchat narážky na něco, čím není. Gaydar okolí z něj udělá terč.

Agrese. Stejní vědci z Wisconsinu v jiné studii zjistili, že lidé byli agresivnější vůči muži, u kterého byla homosexualita jen naznačená stereotypem, než vůči muži, který byl jako gay výslovně označený. Vysvětlení je nepříjemné: předpojatí lidé projevují zaujatost hlavně tam, kde si myslí, že jim to projde. A „jen jsem si myslel, že vypadá jako…“ je přesně taková výmluva.

Outing. Říct nahlas „ten je určitě gay“ je drb, i když se trefíš. Pro kluka, který to doma ještě neřekl, to může mít opravdové následky. Viz článek o ženatých mužích, kteří jsou gay.

Co místo gaydaru

Dobrá zpráva: gaydar nepotřebuješ. Na seznamování existují spolehlivější nástroje.

Zeptej se. Nebo se ani neptej. Nejbezpečnější první zpráva klukovi, o kterém nevíš, jestli je na kluky, je obyčejná přátelská zpráva, která nic neprozrazuje. Když je na kluky a líbíš se mu, rozjede se to. Když ne, máš nového známého. Celý návod je v článku Líbí se ti kluk a nevíš, jak mu napsat.

Sleduj zájem, ne orientaci. Ptá se zpátky? Píše sám od sebe? Pamatuje si, co jsi říkal minule? To jsou signály, které ti řeknou mnohem víc než kabát nebo hlas. Víc v článku Jak poznat, že se mu líbím.

Choď tam, kde se hádat nemusí. Gay bar, kvír sportovní klub, komunitní akce, nebo seznamka pro kluky. Všude tam, kde je otázka „je na kluky?“ vyřešená předem, se můžeš soustředit na to podstatné: jestli si máte co říct.

Počítej s tím, že lidi nejsou škatulky. Kluk, který „je jasně gay“, může být hetero. Kluk, který „je jasně hetero“, může být gay, bi, nebo heteroflexibilní. Nebo to ještě sám neví.

Gééčko: radar nepotřebuješ

Na Gééčku je otázka orientace vyřešená u vchodu. Každý, koho tam vidíš, hledá kluka, takže nemusíš nic tipovat podle fotek ani hlasu. Místo toho si přečteš, co kdo napsal do profilu, a můžeš rovnou zareagovat na jeho odpověď.

A pokud jsi někoho viděl v tramvaji a tvůj radar zrovna nepípl, ale srdce ano, je na Nástěnce kategorie „Viděl jsem“. Žádná záruka, že si to přečte. Ale lepší šance než kamarádčin radar.

Na konec

Gaydar je jako horoskop. Občas se trefí, a když se trefí, pamatujeme si to. Když se netrefí, zapomeneme. Věda ukazuje, že mezi „vím to na první pohled“ a „hodil jsem si korunou“ je rozdíl menší, než by se nám líbilo.

Takže až ti příště v tramvaji kamarádka zašeptá „ten je stoprocentně gay“, můžeš se usmát a říct jí o růžových tričkách. A pak se podívat na kluka v teplákách a kšiltovce. Ten ti totiž minulý měsíc platil pivo.

Zdroje

• Online Etymology Dictionary: gaydar, doloženo nejpozději 1992.
• Rule, N. O., a Ambady, N. (2008). Journal of Experimental Social Psychology, 44(4). Shrnutí: BPS Research Digest.
• Cox, W. T. L., Devine, P. G., Bischmann, A. A., a Hyde, J. S. Inferences About Sexual Orientation: The Roles of Stereotypes, Faces, and The Gaydar Myth. Journal of Sex Research. PubMed, UW–Madison News.
• Fasoli, F., Maass, A., a Berghella, L. Who Has a Better Auditory Gaydar? Journal of Homosexuality. Shrnutí: PsyPost.
• Wang, Y., a Kosinski, M. Deep neural networks are more accurate than humans at detecting sexual orientation from facial images. Journal of Personality and Social Psychology. Reakce: NBC News.
• Agüera y Arcas, B., Todorov, A., a Mitchell, M. (2018). Do algorithms reveal sexual orientation or just expose our stereotypes?
• Leuner, J. (2018). A Replication Study: Machine Learning Models Are Capable of Predicting Sexual Orientation From Facial Images. University of Pretoria.