Jak poznat, že rande vyšlo (a proč si to skoro vždycky myslíš špatně)

Než dojede na Moravské Předměstí, má jasno: nevyšlo to.

Ve filmu by to přece vypadalo jinak. Pršelo by, ale romanticky. Adam by ho na zastávce políbil a někde v pozadí by se rozehrály smyčce. Místo toho pršelo normálně, na zastávce stála paní s taškou z Kauflandu a jediná hudba bylo hlášení příští zastávky.

Adam mezitím sedí v autobuse na opačné straně města, pouští si ten samý večer a říká si, že to celé pokazil tím, jak dlouho mluvil o svém bytě.

Jestli se ti po rande honí hlavou podobné myšlenky, máme pro tebe dobrou zprávu. Podle výzkumu se v tom nejspíš mýlíš, a to ve svůj prospěch. Podíváme se, proč je tak těžké poznat, jestli rande vyšlo, na které signály se dá spolehnout, které nic neznamenají, a co dělat, když si pořád nejsi jistý.

Proč to po rande skoro nikdy nevíme

Psychologové Erica Boothby, Gus Cooney a jejich kolegové zkoumali, co si lidé myslí po rozhovoru s někým novým. Výsledek byl překvapivě jednoznačný: lidé soustavně podceňují, jak moc se druhému líbili a jak moc si rozhovor s nimi užil. Nazvali to liking gap, česky třeba mezera v tom, jak moc se líbíme.

Proč se to děje? Během rozhovoru a hlavně po něm se soustředíme na vlastní výkon. Co jsem řekl hloupě, kde jsem se zadrhl, proč jsem zmínil bývalého. Tolik se zabýváme sebou, že přehlížíme signály, které nám ten druhý dával. A on dělá to samé.

Pro první rande to má jeden praktický důsledek: tvůj pocit hned po rande je špatné měřítko. Když si myslíš „nevím, jestli se mu to líbilo“, je docela pravděpodobné, že líbilo víc, než si myslíš.

Rande není hollywoodský film (a to je dobře)

Druhý důvod, proč spoustu dobrých rande odepíšeme, je představa, jak by rande mělo vypadat. Tu představu máme většinou z filmů. A filmové rande a skutečné rande mají společné asi jen to, že na obou jsou dva lidi.

Ve filmu prší v Paříži a sdílíte jeden deštník. Ve skutečnosti prší v Hradci, deštník máš jen ty a zbytek cesty řešíte, kdo z vás bude mokřejší.

Ve filmu sedíte u stolu s výhledem a číšník se diskrétně usmívá. Ve skutečnosti má kavárna, kterou jsi tři dny vybíral, zrovna zavřeno kvůli soukromé akci a skončíte v kavárně na nádraží.

Ve filmu rozhovor plyne, jako by ho někdo napsal. Protože ho někdo napsal. Ve skutečnosti oba ve stejnou chvíli řeknete „no a…“ a pak se oba omlouváte.

Ve filmu oba hned vědí, že tohle je ono. Ve skutečnosti to jeden z vás zjistí až druhý den ráno, když mu přijde zpráva.

A kluci na kluky v romantických komediích navíc dlouho skoro nebyli, takže nemáme ani ten kýčovitý vzor, jen ten heterosexuální, který na naše rande sedí ještě méně.

Zní to jako legrace, ale má to skutečné důsledky. Vědci ze skotské Heriot-Watt University pustili části studentů romantickou komedii Serendipity a jiné skupině úplně jiný film. Ti, kdo viděli romantickou komedii, pak víc věřili v osud a v to, že „ten pravý“ je předurčený. Výzkumník Bjarne Holmes k tomu poznamenal, že manželští poradci se běžně setkávají s páry, které věří, že když k sobě patří, ten druhý má vědět, co chceš, aniž bys to musel říct. Jeho kolegyně Kimberly Johnson dodala, že filmy zachycují vzrušení z nového vztahu, ale mylně naznačují, že důvěra a láska existují od první chvíle, přestože se obvykle budují roky.

Takže až budeš cestou z rande porovnávat večer s filmem, pamatuj, že ten film měl scénář, střih, osvětlovače a desítky pokusů na každou scénu. Ty jsi měl jeden pokus a trolejbus.

A co o první jiskře říká výzkum, když ji místo scenáristů měří psychologové?

Láska na první pohled je hlavně fyzická přitažlivost. Nizozemští psychologové pod vedením Floriana Zsoka zkoumali lidi při prvních setkáních, mimo jiné na seznamovacích akcích. Když někdo hlásil „lásku na první pohled“, souviselo to hlavně s tím, jak přitažlivý mu druhý připadal. Z případů, kdy to někdo na seznamovací akci zažil, nebyl ani jeden vzájemný. A páry, které tvrdily, že se do sebe zamilovaly na první pohled, podle autorů spíš promítaly svoje dnešní city zpátky do první schůzky.

Přitažlivost roste s tím, jak se lidé poznávají. Lucy Hunt, Paul Eastwick a Eli Finkel zkoumali 167 párů. U těch, které spolu začaly chodit hned po seznámení, si byli partneři hodně podobní ve fyzické přitažlivosti. U párů, které se před vztahem znaly déle, třeba jako kamarádi, tahle podobnost mizela. Když se lidé znají déle, začne hrát roli spousta dalších věcí, které na první pohled vidět nejsou. A oba typy párů byly po letech stejně spokojené.

Nevíme dopředu, co chceme. Paul Eastwick a Eli Finkel se před speed datingem ptali lidí, jaké vlastnosti u partnera hledají. Pak sledovali, kdo je na akci opravdu zaujal. Představy o ideálním partnerovi skoro vůbec nepředpověděly, kdo se jim nakonec líbil.

Co z toho plyne? Když na prvním rande chyběla jiskra, neznamená to, že to nevyšlo. Často to jen znamená, že jste se ještě nepoznali.

Signály, že rande vyšlo

Žádný signál nic nezaručí. Ale tyhle jsou spolehlivější než pocit v trolejbuse cestou domů.

Čas utekl a rande se prodloužilo

Plánovali jste hodinu na kafe a nakonec jste šli ještě kus pěšky. Nebo jste se podívali na hodinky a byly dvě hodiny pryč. Když se někomu nelíbí, obvykle to nenatahuje.

Ptal se, a hlavně navazoval

Tady je jeden z nejlépe podložených signálů. Výzkumný tým z Harvardu pod vedením Karen Huang analyzoval rozhovory ze speed datingu a zjistil, že lidé, kteří kladli víc navazujících otázek, dostávali častěji souhlas s dalším rande. Navazující otázka je ta, která reaguje na to, co jsi právě řekl: „A jak ses k tomu lezení vůbec dostal?“ místo další otázky ze seznamu.

Obráceně to funguje jako signál. Pokud se Adam vracel k tomu, co Vojta říkal, a chtěl vědět víc, zajímal se. Pokud se jen střídaly obecné otázky, jako na pohovoru, je to slabší znamení.

Střídali jste se

Nemluvil jen jeden. Oba jste o sobě něco řekli a oba jste poslouchali. Když jeden řekl něco osobnějšího, druhý přidal něco svého. Tohle vzájemné otevírání je jeden ze základních způsobů, jak si lidé začnou být blízcí.

Zmínil něco, co byste mohli dělat příště

„Tam tě musím vzít.“ „To musíš ochutnat.“ „Příště ti ukážu tu vyhlídku.“ Věty, které počítají s dalším setkáním, lidé většinou neříkají, když žádné další setkání neplánují. Nemusí to být slib, ale je to dobré znamení.

Telefon zůstal v kapse

Jednou se podívat na zprávu je normální. Pokud ale telefon většinu času ležel displejem dolů nebo v kapse, měl pozornost u tebe.

Ozval se, nebo odpověděl

Nejjednodušší a nejspolehlivější signál přijde až po rande. Napsal sám, nebo odpověděl na tvoji zprávu a navázal na ni. Pokud ano, víš víc než z celého přehrávání večera v hlavě.

Signály, které nic neznamenají

Tyhle věci nás po rande trápí nejvíc, a přitom o výsledku skoro nic neříkají.

Nervozita. Zadrhávání, červenání, nemotorné vtipy. Nervózní bývá hlavně ten, komu na tom záleží.

Chvilka ticha. Pár vteřin ticha u kafe není katastrofa. Neznamená to, že si nemáte co říct.

Vtip, který nevyšel. Pamatuješ si ho ty. On už ho pravděpodobně zapomněl.

Trapné rozloučení. Objetí, podání ruky, něco mezi. U dvou kluků na prvním rande navíc často nikdo neví, co je „správně“, a v některých místech se oba ohlíží, kdo je vidí. Nemotorné rozloučení je skoro pravidlo.

Žádná pusa. Někdo se líbá na prvním rande, někdo až na třetím. Nic to neříká o tom, jestli zájem je.

Kdo platil. V Česku je na prvním rande běžné platit napůl, nebo že každý zaplatí svoje. Nic z toho není signál nezájmu.

Neozval se do hodiny. Lidé jedou domů, vaří večeři, jdou spát. Den nebo dva je úplně normální tempo. A mimochodem, ani hra na „nesmím odepsat moc rychle“ nefunguje tak, jak se traduje (víc v článku Jak odepsat na první zprávu).

Signály, že to spíš nevyšlo

Aby to bylo férové, i tohle je potřeba říct. Tyhle signály naznačují, že zájem nejspíš nebyl:

• Odpovídal krátce a sám se na nic neptal.
• Většinu času byl v telefonu.
• Rande ukončil brzy s výmluvou, která zněla jako výmluva.
• Na tvoji zprávu po rande neodpověděl vůbec, ani po několika dnech.
• „Někdy se ozvu“ bez jakékoli konkrétní představy, a pak nic.

I když to takhle dopadne, neber to jako verdikt o sobě. Nevíš, co se u něj děje. Někdo zjistí, že vlastně hledá něco jiného, někdo se ještě nevzpamatoval z rozchodu, někdo prostě necítí, že by si sedli. Nic z toho neznamená, že jsi udělal chybu.

Když si nejsi jistý: druhé rande je levný pokus

Co když rande nebylo špatné, ale ani skvělé? Bylo to „v pohodě“. Nebyla jiskra, ale nebylo to ani trapné.

Tady pomáhá jeden výzkum o tom, jak lidé přemýšlejí o vztazích. Psycholog Raymond Knee rozlišil dva typy přesvědčení. Lidé s „osudovým“ přesvědčením věří, že buď k sobě patříte, nebo ne, a poznáte to hned. Když se objeví první potíže nebo začátek není dokonalý, mají tendenci to vzdát. Lidé s „růstovým“ přesvědčením věří, že vztah se vyvíjí a dá se budovat. První rozpaky pro ně nejsou konec, ale začátek. Mimochodem, právě to osudové přesvědčení v lidech posilují romantické filmy, jak ukázal ten skotský experiment se Serendipity.

Pro rande z toho plyne jednoduché pravidlo: pokud to bylo aspoň příjemné a nic tě neodradilo, dej tomu druhé rande. Stojí tě to jedno odpoledne. A jak ukazují výzkumy výše, přitažlivost často roste až s tím, jak se lidé poznávají.

Pokud ale víš, že to nebylo ono, nemusíš se nutit. Druhé rande je šance, ne povinnost.

Jak to zjistit: napiš první

Nejspolehlivější způsob, jak poznat, jestli rande vyšlo, je zeptat se. A nejjednodušší cesta je napsat první.

Pamatuješ na liking gap? Je dost pravděpodobné, že i on teď přemýšlí, jestli to nepokazil, a čeká, jestli se ozveš. Tvoje zpráva mu ušetří večer přehrávání.

Pokud se ti rande líbilo, napiš to jednoduše:

„Díky za dnešek, moc mě to bavilo. Rád bych to zopakoval, co ty?“

Nebo navaž na něco konkrétního:

„Pořád musím myslet na tu historku s tvým sousedem a vrtačkou. Nezajdeme příští týden na to kafe, o kterém jsi mluvil?“

Pokud ti rande nesedlo, napiš i to, slušně a krátce:

„Díky za dnešek, byl to příjemný večer. Myslím ale, že si nesedíme tak, jak bych chtěl. Přeju ti, ať najdeš, co hledáš.“

Tahle zpráva nikomu neublíží a oba se nemusíte týden dohadovat, co znamená ticho.

Když ti odpoví „díky, ale ne“

Bolí to, i když to byl jen jeden večer. Pár věcí, které pomůžou:

• Odpověz krátce a slušně. „Díky, že jsi to napsal na rovinu, měj se hezky.“ Nemusíš nic vysvětlovat ani přemlouvat.
• Neber to jako hodnocení sebe. Jedno rande je jeden večer dvou lidí. Nevyšlo mezi vámi, to neříká nic o tom, jaký jsi.
• Oceň, že odpověděl. Upřímné „ne“ je víc, než dostane spousta lidí (víc o tom v článku o ghostingu).

Jak o tom přemýšlíme na Gééčku

Na první rande z Gééčka nemusíš chodit úplně naslepo. V profilu jsou odpovědi na otázky, takže už před schůzkou víte, o čem spolu můžete mluvit, a navazující otázky se pak vymýšlí skoro samy. Rande za tebe nevyřešíme. Ale můžeme ti dát do kapsy pár témat, až nastane ta chvilka ticha u kafe.

Vojta a Adam, o pár dní později

Vojta druhý den ráno napsal, i když si myslel, že to nemá smysl: „Díky za včerejšek. Mimochodem, jak to nakonec dopadlo s tou vrtačkou?“

Adam odpověděl za pět minut. Že soused vrtá dál, že se bál, jestli ho neunudil řečmi o bytě, a jestli by Vojta nešel v sobotu na tu vyhlídku, o které mluvil.

Vojta si uvědomil, že tohle mu Adam už na rande říkal. Tam tě musím vzít. Jen to v trolejbuse přeslechl ve vlastní hlavě.

Často kladené otázky

Jak poznat, že rande vyšlo?

Nejspolehlivější signály jsou, že čas utekl nebo se rande prodloužilo, ptal se a navazoval na to, co jsi říkal, zmínil něco, co byste mohli dělat příště, a po rande se ozval nebo odpověděl. Tvůj pocit hned po rande je špatné měřítko, protože lidé soustavně podceňují, jak moc se druhému líbili.

Jak poznat, jestli se mu na prvním rande líbilo?

Sleduj, jestli se ptal a navazoval, jestli jste se v mluvení střídali a jestli měl telefon v kapse. Výzkum ze speed datingu ukázal, že lidé, kteří kladli víc navazujících otázek, dostávali častěji souhlas s dalším rande.

Na prvním rande nebyla jiskra. Znamená to, že to nevyšlo?

Ne nutně. Láska na první pohled podle výzkumu souvisí hlavně s fyzickou přitažlivostí a na seznamovacích akcích nebyla ani jednou vzájemná. Přitažlivost často roste s tím, jak se lidé poznávají. Pokud bylo rande aspoň příjemné, dává smysl zkusit druhé.

Proč první rande nevypadá jako ve filmu?

Protože film má scénář, střih a desítky pokusů na každou scénu. Skutečné rande má chvilky ticha, zavřenou kavárnu a nemotorné rozloučení, a je to úplně normální. Výzkum z Heriot-Watt University navíc ukázal, že romantické komedie v lidech posilují víru v osud a předurčenou lásku, což může vést k tomu, že dobré, ale obyčejné rande zbytečně odepíšeme.

Kdy se ozvat po prvním rande?

Klidně ještě ten večer nebo druhý den. Nemusíš čekat, až se ozve on. Je dost pravděpodobné, že si stejně jako ty není jistý, jak rande dopadlo, a tvoje zpráva mu uleví.

Co napsat po prvním rande?

Když se ti líbilo, napiš to jednoduše a navaž na něco konkrétního: „Díky za dnešek, moc mě to bavilo. Nezajdeme příští týden na to kafe, o kterém jsi mluvil?“ Když ne, poděkuj a slušně řekni, že si nesedíte.

Neozval se po rande. Co to znamená?

Den nebo dva je normální tempo. Pokud neodpoví ani na tvoji zprávu po několika dnech, zájem nejspíš nebyl. Neber to ale jako verdikt o sobě, nevíš, co se u něj děje.

Je špatné znamení, že jsme se nepolíbili?

Ne. Někdo se líbá na prvním rande, někdo až na třetím. U dvou kluků navíc rozloučení často komplikuje i to, kdo je kolem. O zájmu to nic neříká.

Mám jít na druhé rande, když si nejsem jistý?

Pokud bylo první rande příjemné a nic tě neodradilo, druhé rande je levný pokus. Výzkum ukazuje, že lidé, kteří věří, že vztah se dá budovat, nevzdávají věci kvůli nedokonalému začátku. Pokud víš, že to nebylo ono, nemusíš se nutit.

Jak slušně říct, že druhé rande nechci?

Krátce, laskavě a bez vymlouvání: „Díky za dnešek, byl to příjemný večer. Myslím ale, že si nesedíme tak, jak bych chtěl. Přeju ti, ať najdeš, co hledáš.“ Upřímné ne je pro oba lepší než ticho.