Ageismus: proč nás stárnutí děsí víc, než by mělo (a proč to gay muži cítí nejvíc)

Nic osobního. Jen že se to týká každého, kdo se narodil dřív než nějaký rok. Tebe tedy taky.

Zavřeš to a řekneš si, že je to jeho věc. A je, ať si hledá, koho chce. Jenže večer v koupelně se na sebe v zrcadle díváš o chvilku déle než obvykle. A ten pocit, který máš, má jméno. Říká se mu ageismus.

Tenhle článek je průvodce vším, co se k ageismu dá vědět: co to je, odkud se to slovo vzalo, jak vypadá v práci, u doktora a v hlavě. A pak ta část, o které se moc nepíše: proč ho gay muži cítí silněji než skoro kdokoli jiný, co s tím dělá výzkum a co s tím můžeš dělat ty. Ať je ti dvacet pět, nebo šedesát.

Co je ageismus

Ageismus jsou stereotypy, předsudky a diskriminace vůči lidem kvůli jejich věku. Nejčastěji se týká starších lidí, ale může zasáhnout kohokoli: starší, mladé, i tebe samotného, když si sám říkáš, že „na tohle už jsi moc starý“.

Světová zdravotnická organizace (WHO) ageismus rozkládá na tři části, podle toho, kde se odehrává:

• Jak myslíme (stereotypy): „Starší lidé nerozumí technologiím.“
• Jak cítíme (předsudky): nechuť, lítost nebo odpor vůči stáří.
• Jak jednáme (diskriminace): nepozvat na pohovor, nevzít vážně, odfiltrovat.

Česky se tomu někdy říká věková diskriminace, ale to je jen ta třetí část. Ageismus je širší: začíná v hlavě dávno předtím, než někdo někoho odmítne.

Jak se ageismus čte a píše

Slovo pochází z angličtiny (ageism, od age, věk). V češtině se ujalo „ageismus“ a nejčastěji se čte [ejdžismus]. Najdeš i variantu „ageizmus“ nebo původní anglické „ageism“. Myslí se tím pořád totéž.

Odkud slovo pochází

Slovo „ageism“ vymyslel v roce 1969 americký gerontolog a psychiatr Robert N. Butler. Vytvořil ho záměrně podle vzoru slov rasismus a sexismus. Chtěl říct, že předsudky kvůli věku jsou stejný druh křivdy, jen o nich nikdo nemluví.

Butler popsal tři složky ageismu:

1. Negativní postoje ke stáří a ke starším lidem.
2. Diskriminační praxe, tedy konkrétní jednání.
3. Instituce a pravidla, která stereotypy udržují, často bez zlého úmyslu.

Od té doby uplynulo přes padesát let. A zatímco o rasismu a sexismu dnes mluví skoro každý, ageismus je pořád ten, kterému se nejčastěji pobaveně přikyvuje. Vtipy o dědcích a „boomerech“ projdou i tam, kde by jiný vtip o skupině lidí neprošel.

Formy ageismu

Ageismus má víc podob, než by člověk čekal. Tady jsou ty hlavní.

Ageismus vůči druhým

Klasika. Předsudky a jednání vůči někomu kvůli jeho věku. „Na to je moc starý“, „ten už to nepochopí“, „tohle místo není pro něj“.

Zvnitřněný ageismus (vůči sobě)

Tohle je ta záludná forma. Stereotypy o stáří, které nasáváme celý život, se v jednu chvíli obrátí proti nám. Psycholožka Becca Levy z Yaleovy univerzity to popisuje takhle: stereotypy o starých lidech si osvojíme už v dětství, desítky let je nezpochybňujeme, protože se nás netýkají. A pak zestárneme a najednou jsme to my.

Věty jako „na seznamku už jsem moc starý“, „v mém věku se to nehodí“ nebo „kdo by mě teď chtěl“ jsou zvnitřněný ageismus v praxi. A jak uvidíš dál, není to jen nepříjemná myšlenka. Má to měřitelný dopad na zdraví.

Institucionální ageismus

Pravidla, zvyky a systémy, které znevýhodňují určitý věk. Věkové limity, které nedávají smysl, nabídky práce „pro mladý dynamický kolektiv“, zdravotní péče, kde se u staršího pacienta příznaky svádějí „na věk“.

Benevolentní ageismus

Vypadá mile, ale je to pořád předsudek. Starší lidé jako „roztomilí, ale neschopní“. Mluvit na ně pomaleji a hlasitěji. Nenabídnout jim nic náročnějšího, „aby se nenadřeli“. Lítost místo respektu.

Implicitní a explicitní ageismus

Explicitní ageismus si uvědomujeme a řekneme ho nahlas. Implicitní je automatický a nevědomý: člověk by přísahal, že žádné předsudky nemá, a přesto má na starší kolegy nižší očekávání.

Ageismus vůči mladým

Ano, i to je ageismus. „Na to jsi moc mladý“, „co ty můžeš vědět“, „dnešní mladí nic nevydrží“. V Česku podle výzkumníků ageismus zasahuje obě skupiny: mladé (18–29) i starší (50–65). A jak uvidíš v gay části, generace si ho dokážou posílat oběma směry.

Příklady ageismu

Pro rychlý přehled, jak ageismus vypadá v běžném životě:

• V práci: starší uchazeč nedostane pozvánku na pohovor, i když má lepší zkušenosti. Mladý kolega nedostane odpovědnost, protože je „moc mladý“.
• U doktora: potíže se odbydou větou „to je věkem“.
• V reklamě a médiích: starší lidé buď chybí, nebo jsou vtip, nebo propagují leda tak prostředky proti bolesti zad.
• V řeči: „na svůj věk vypadá dobře“ (skrytá zpráva: věk je normálně problém), „dědek“, „boomer“, „mladej ucho“.
• V technologiích: předpoklad, že starší člověk mobil nezvládne, takže mu ho rovnou vezmeš z ruky.
• Na seznamkách: „max 35“, „žádní dědci“, věkový filtr nastavený tak, že tě odstřihne dřív, než otevřeš pusu.
• V sobě: „v mém věku už nemá cenu začínat“, „tohle si nemůžu obléknout“, „už jsem na to starý“.

Na webu Ageismus.cz, který provozuje tým z Masarykovy univerzity, se uvádí, že zhruba třetina lidí už slyšela, že je na něco „moc mladá“ nebo „moc stará“.

Ageismus v Česku

Jak jsme na tom doma? Podle Kamily Fialové ze Sociologického ústavu Akademie věd (2025) považuje diskriminaci podle věku za rozšířený problém 40 % Čechů. Průměr EU je 45 %. Na trhu práce vidí věk jako problém polovina Čechů (EU 52 %).

Nejsme tedy výrazně horší než zbytek Evropy, ale ani výrazně lepší. Každý druhý Čech si myslí, že věk rozhoduje o tom, jestli dostaneš práci.

Pár dalších zajímavostí z Ageismus.cz: 80 % lidí zajímá, kolik je druhým let, ale jen polovina se odváží zeptat přímo. Věk prostě pořád hraje roli, i když se o něm „nemluví“.

Česky o ageismu soustavně bádá hlavně Centrum pro výzkum stárnutí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Pokud tě téma zajímá do hloubky, je to dobrá první adresa.

Jak ageismus škodí zdraví

Tady to přestává být jen o slušném chování.

Zpráva WHO: každý druhý člověk

V roce 2021 vydala Světová zdravotnická organizace spolu s dalšími agenturami OSN Globální zprávu o ageismu. Zjistila, že každý druhý člověk na světě má vůči starším lidem středně nebo silně ageistické postoje. Vycházela přitom z průzkumu, který se ptal přes 83 tisíc lidí v 57 zemích.

Zpráva odhaduje, že ageismus stojí za zhruba 6,3 milionu případů deprese ve světě. A jen v USA stojí ageismus zdravotnictví ročně asi 63 miliard dolarů navíc.

Becca Levy: 7,5 roku života navíc

Tohle je asi nejcitovanější výzkum o ageismu vůbec. Becca Levy z Yaleovy univerzity v roce 2002 zveřejnila studii, ve které sledovala 660 lidí nad 50 let z Ohia po dobu 23 let.

Výsledek: lidé, kteří měli pozitivní pohled na vlastní stárnutí, žili v průměru o 7,5 roku déle než ti s negativním pohledem. To je víc, než kolik podle stejné práce přidával nízký krevní tlak, nízký cholesterol, nekouření nebo pravidelný pohyb.

Levy vysvětlovala mechanismus hlavně vůlí k životu. Když si myslíš, že stáří znamená zbytečnost, chovat se tak začneš i ty.

Zkrátka: to, co si o stárnutí myslíš, není jen nálada. Může to být jedna z nejdůležitějších „zdravotních“ věcí, které o sobě víš.

Gay ageismus: proč to gay muži cítí nejvíc

Tady se dostáváme k jádru. Stárnout je těžké pro každého. Ale gay muži k tomu mají pár věcí navíc, které výzkum opakovaně popisuje.

Kult mládí a „gay smrt“ po třicítce

V gay kultuře koluje starý vtip: v gay letech je třicítka jako sedmdesátka. Po třicátých narozeninách tě kamarádi „pohřbí“, protože jsi pro scénu mrtvý.

Je to vtip. Ale jako mnoho vtipů říká něco pravdivého. Gay kultura je silně zaměřená na mládí a vzhled: reklamy, obálky, Instagram, kluby i aplikace. Výzkumníci, kteří se ptali starších gay mužů v Austrálii (Lyons a kol., 2022), popisují, že se cítí „čím dál neviditelnější v kultuře zaměřené na mládí“.

Proč zrovna gay kultura? Odpovědí je víc a žádná není úplná:

• Tělo jako měna. Když se lidé seznamují hlavně podle fotek, vzhled je první a někdy jediné kritérium. (O tom víc v článku o tlaku na vzhled na seznamkách.)
• Chybějící vzory. Celá generace gay mužů, kteří by dnes byli starší, zemřela během epidemie AIDS v 80. a 90. letech. Mladší kluci tak často neměli kolem sebe starší gaye, na které by se mohli dívat.
• Scéna je noční. Hodně gay života se dlouho odehrávalo v barech a klubech, a to jsou prostory, kde je mládí výhoda.
• Chybí „rodinný scénář“. Heterosexuální stárnutí má kulisy: děti, vnoučata, role babičky a dědečka. Gay stárnutí žádnou takovou hotovou roli nemělo.

Neviditelnost: nejsi ani gay, ani mladý

Italští a britští psychologové (Carnaghi a kol., 2021) udělali čtyři experimenty a zjistili zajímavou věc: když si lidé představí „typického gaye“, představí si mladého muže. Gay stereotypy jsou spojené s mládím. Staršímu muži naopak lidé automaticky přisuzují heterosexualitu.

Starší gay tak padá mezi dvě židle. Pro gay svět je „moc starý“, pro zbytek světa je automaticky „hetero děda“. Neviditelný zevnitř i zvenku.

Seznamky a věkové filtry

Tahle část bolí nejvíc, protože je nejvíc vidět.

Starší, ale pořád zajímavý výzkum (Kaufman a Phua, 2003) analyzoval 2 400 seznamovacích inzerátů. Gay muži v nich uváděli, jaký věk hledají, mnohem častěji než heterosexuální muži. Podle skupiny to bylo 41 až 64 % inzerátů, u heterosexuálních mužů zhruba 20 %.

Ale pozor, druhá půlka výsledku je stejně důležitá: gay muži byli ke starším partnerům otevřenější než heterosexuálové. Víc řešili věk, ale častěji připouštěli, že partner může být i starší. Data jsou z roku 1999, takže je ber jako zajímavost, ne jako dnešní realitu.

Dnešní verzí inzerátu „hledám max 35“ je věkový filtr v aplikaci. Posuvník, který jedním tahem odstřihne celé generace. Nikdo tě neodmítl, prostě se ti vůbec nezobrazí. Což je zvláštní druh odmítnutí: nemáš ani komu to vyčítat.

Je fér říct: filtr je preference, ne zločin. Každý má právo hledat, koho chce, a věk může být pro vztah důležitý. Rozdíl je v tom, jestli jde o tichý filtr, nebo o větu v profilu, kterou čte každý. „Max 35“ je informace. „Žádní dědci“ je vzkaz všem ostatním.

Zvnitřněný gay ageismus a pocit, že na tobě záleží

Tohle je možná nejdůležitější výzkum celého článku. Američtí vědci (Wight, LeBlanc, Meyer a Harig, 2015) se ptali 312 gay mužů ve věku 48 až 78 let (průměr kolem 61) na to, jak prožívají stárnutí.

Zjistili, že zvnitřněný gay ageismus, tedy pocit, že tě stárnutí v gay světě znehodnocuje, souvisí s příznaky deprese. A to nezávisle na dalších věcech, jako je zdraví nebo příjem.

Nejzajímavější je, co ten vztah částečně vysvětlovalo: pocit, že na tobě záleží (anglicky mattering). Tedy že jsi pro někoho důležitý, že tě někdo potřebuje, že by si všiml, kdybys chyběl. Autoři z toho vyvozují, že právě posilování tohohle pocitu je cesta, jak škodlivé dopady ageismu zmírnit.

Jinak řečeno: nejde jen o to, jestli se ti líbí vrásky. Jde o to, jestli máš pocit, že pořád někam patříš.

Dvojí stigma: když se věk a orientace sčítají

Australský výzkum (Lyons a kol., 2022) se ptal 613 lidí nad 60 let, z toho 432 gay mužů. Zkoumal, jak na duševní zdraví působí ageismus a jak stigma kvůli orientaci.

Oboje zvlášť škodilo. Ale u gay mužů se to sčítalo: nejhorší psychickou tíseň a nejnižší odolnost měli ti, kdo zažívali hodně obojího zároveň. Starší gay tak nese dva batohy najednou. A ty batohy se navzájem zatěžují.

Generační napětí: „Vy nevíte, čím jsme si prošli“

Další australská studie (Lyons, Croy, Barrett a Whyte, 2014) se ptala 439 gay mužů nad 50 let, jak se jim v gay světě stárne.

Dobrá zpráva nejdřív: většina popisovala víc přijetí, sebevědomí a svobody, než kdy dřív zažili. Život se pro ně v mnoha ohledech zlepšil.

Ta horší: cítili odcizení od mladších gayů. Měli pocit, že mladí nevědí a nezajímají se, čím si starší generace prošla. Popisovali stigma kvůli věku (a u některých kvůli HIV) uvnitř samotné komunity. A obavy, že ztrácejí přitažlivost.

Tohle napětí jde oběma směry. Mladší kluci slyší „vy to máte snadné“ a „za nás to bylo jiné“. Starší slyší „dědek“ a „ok boomer“. Obě strany mají pocit, že jim ta druhá nerozumí. A obě mají trochu pravdu.

Mýtus osamělého starého gaye

Existuje starý stereotyp: starý homosexuál je osamělý, zahořklý a smutný. Tuhle představu začal výzkum vyvracet už v 70. letech. Americký psycholog Douglas Kimmel (1978) popsal něco, čemu se začalo říkat „crisis competence“, tedy odolnost získaná zvládáním krizí.

Myšlenka je jednoduchá: když jsi celý život musel řešit stigma, coming out, odmítnutí a ztráty, naučil ses to. A ta dovednost ti pak pomáhá i ve stáří, kdy přicházejí další změny. Kdo zvládl přiznat se v roce 1985, zvládne i sedmdesátiny.

Neznamená to, že starší gayové nejsou osamělí. Americký průzkum AARP uvádí, že 57 % gay mužů nad 45 let je single a 46 % žije samo. Samota je reálná věc (psali jsme o ní v článku o osamělosti). Jen to není osud a už vůbec ne povahový rys.

Česká generace, o které nevíme skoro nic

Gay muži, kterým je dnes kolem šedesáti, zažili v Česku úplně jiný svět. Do roku 1990 platila pro homosexuální vztahy vyšší hranice věku souhlasu než pro heterosexuální. O registrovaném partnerství se začalo mluvit až mnohem později. Coming out v práci byl často nepředstavitelný.

A přitom o nich skoro nic nevíme. V průzkumu Být LGBTQ+ v Česku (2022) tvořili lidé nad 46 let jen zhruba 3 % respondentů. Starší gayové jsou neviditelní nejen na seznamkách, ale i v datech.

Mýty a realita

Mýtus	Co říká výzkum
Starší gay je osamělý a zahořklý.	Starší gayové často popisují víc svobody a přijetí než kdykoli dřív. Zvládání stigmatu jim podle výzkumu může dávat odolnost i do stáří.
O starší muže nikdo nestojí.	Gay muži byli ve starším výzkumu inzerátů ke starším partnerům otevřenější než heterosexuálové. Vztahy s věkovým rozdílem nejsou vzácnost.
Ageismus se týká jen starých.	Zasahuje i mladé. V Česku postihuje lidi mezi 18 a 29 stejně jako ty mezi 50 a 65.
Je to jen o vzhledu.	Zvnitřněný gay ageismus souvisí s příznaky deprese a s pocitem, jestli na tobě někomu záleží.
Co si o stárnutí myslím, je moje věc a nic to nemění.	Lidé s pozitivním pohledem na vlastní stárnutí žili v jedné velké studii v průměru o 7,5 roku déle.

Co s tím dělat

Ageismus nezmizí jedním článkem. Ale WHO uvádí tři věci, u kterých je doložené, že fungují: pravidla a zákony, vzdělávání a mezigenerační kontakt. Na ty první dvě máš malý vliv. Na tu třetí obrovský.

Když je ti přes čtyřicet (nebo přes šedesát)

Všimni si vlastních vět. „Na to už jsem starý“ je věta, kterou ti nikdo jiný neřekl. Řekl sis ji sám. Příště ji zkus doplnit o „…podle koho?“. Po výzkumu Beccy Levy to není jen rada pro dobrou náladu.

Buduj pocit, že na tobě záleží. Podle Wightova výzkumu je to jeden z hlavních klíčů. Přátelství, dobrovolnictví, mentoring, spolek, sbor, sportovní tým, péče o někoho. Místo, kde by si někdo všiml, že jsi nepřišel.

Hledej lidi napříč věkem. Nejen svou generaci a nejen o dvacet let mladší. Kamarádství s o dost mladším nebo o dost starším gayem je jeden z nejlepších protijedů na ageismus na obou stranách.

Připomeň si, co už jsi zvládl. Crisis competence není jen hezký pojem. Jestli ses přiznal v době, kdy to bylo o dost těžší než dnes, víš o odolnosti víc než většina lidí kolem.

Na seznamkách buď sám sebou. Pravý věk, aktuální fotky. Ubrat si pět let je pokušení, ale první rande pak začíná vysvětlováním. Hledej tam, kde je tvůj věk vítaný, a neber si osobně každý filtr. Víc tipů najdeš v našem průvodci seznamováním po čtyřicítce. A pokud jsi naposledy randil v době ICQ, přečti si, jak se seznamování za dvacet let změnilo.

Neodepisuj mladší. Ageismus vůči mladým je pořád ageismus. „Vy to máte snadné“ má stejnou logiku jako „ty už to nepochopíš“.

Když je ti dvacet nebo třicet

Nikdo po tobě nechce, abys chodil na rande s někým, kdo tě nepřitahuje. Ale pár věcí stojí za zamyšlení:

• Tvůj filtr je tvoje věc. Tvoje věta v profilu je vzkaz všem. „Hledám spíš vrstevníky“ zní jinak než „žádní dědci“.
• Starší gay není tvůj budoucí strašák. Je to tvoje budoucnost. Za dvacet let na té druhé straně filtru budeš ty. A jak se k tobě bude chovat komunita, záleží i na tom, jak se k starším chováš teď.
• Zeptej se. Starší kluci kolem tebe zažili dobu, kterou znáš jen z filmů. Často rádi vyprávějí, jen se jich nikdo neptá.
• Všimni si vlastního strachu ze stárnutí. Pokud tě děsí každá vráska, mluví z tebe ageismus, ne rozum. Víc o tom v článku o looksmaxxingu.

Pro komunitu

Gay komunita umí skvěle bojovat za přijetí zvenku. S přijetím zevnitř je to horší. Pomáhají akce, kde nejde jen o bar a klub: výlety, sport, čtení, kvízy, dobrovolnictví. Místa, kde se generace potkají přirozeně a kde nerozhoduje, jak vypadáš ve dvě ráno.

Ageismus a stárnutí: kdy vyhledat pomoc

Občasný smutek z toho, že stárneš, je normální. Pokud se ale objeví dlouhodobá ztráta radosti, pocit, že nemá smysl nic dělat, že jsi zbytečný nebo že by nikomu nechyběl, je to důvod si o tom s někým promluvit.

Zavolej na Linku první psychické pomoci 116 123, nebo si najdi terapeuta. Terapeuty, kteří umí pracovat s gay klienty, najdeš na lgbt-zdravi.cz. A pokud tě kvůli věku znevýhodnili v práci, víš, že česká legislativa diskriminaci podle věku zakazuje. S konkrétní situací ti poradí právník nebo kancelář veřejného ochránce práv.

Jak o tom přemýšlíme na Gééčku

Na Gééčku jsou kluci ve dvaceti i v šedesáti a všichni tam mají stejné místo. Věk k profilu patří, ale nemá být rozsudek. Pokud hledáš vrstevníka, je to v pořádku. Pokud hledáš někoho o generaci staršího nebo mladšího, je to taky v pořádku. A pokud se ti zdá, že jsi na seznamování „už moc starý“, přečti si znova tenhle článek od začátku.

Pokud tě zajímá, jak se ageismus propisuje do celého životního období po čtyřicítce, mrkni i na článek o krizi středního věku. Spoiler: zprávy jsou lepší, než bys čekal.

Závěr: vrásky nejsou prohra

Ageismus je jediný předsudek, který dřív nebo později zasáhne úplně každého. I toho, kdo dnes píše do profilu „max 35“.

Gay muži ho cítí silněji. Kvůli kultu mládí, kvůli chybějícím vzorům, kvůli filtrům a kvůli tomu, že nesou dvojí stigma najednou. Ale výzkum říká i druhou polovinu příběhu: starší gayové často zažívají víc svobody a přijetí než kdykoli dřív, mají odolnost, kterou si museli vybojovat, a to, jak se na stárnutí díváš, může doslova prodloužit život.

Takže až zase uvidíš „max 35“, pokrč rameny. Jeho věc. Ty máš na starosti něco důležitějšího: nevěřit tomu sám o sobě.

Často kladené otázky

Co je ageismus?

Ageismus jsou stereotypy, předsudky a diskriminace vůči lidem kvůli jejich věku. Nejčastěji se týká starších lidí, ale zasahuje i mladé. Zahrnuje to, jak o věku myslíme, co k němu cítíme a jak podle něj jednáme.

Co znamená slovo ageismus?

Slovo pochází z anglického „ageism“ (od „age“, věk). Vytvořil ho v roce 1969 americký gerontolog Robert N. Butler podle vzoru slov rasismus a sexismus. Česky se čte [ejdžismus].

Jaké jsou příklady ageismu?

Nepozvání staršího uchazeče na pohovor, odbytí zdravotních potíží větou „to je věkem“, vtipy o „dědcích“ a „boomerech“, přehlížení mladých jako „moc mladých“, věkové filtry a věty „žádní starší“ na seznamkách, nebo vlastní přesvědčení „na tohle jsem už moc starý“.

Jaké jsou formy ageismu?

Ageismus vůči druhým, zvnitřněný ageismus (vůči sobě), institucionální ageismus (pravidla a systémy), benevolentní ageismus (lítost a nízká očekávání) a ageismus vůči mladým. Může být explicitní (vědomý) i implicitní (nevědomý).

Jaký je rozdíl mezi ageismem a věkovou diskriminací?

Věková diskriminace je jednání, například odmítnutí kvůli věku. Ageismus je širší pojem: zahrnuje i stereotypy (jak o věku myslíme) a předsudky (co k němu cítíme). Diskriminace je tedy jedna ze tří složek ageismu.

Co je gerontofobie?

Gerontofobie je strach ze stárnutí nebo odpor ke starým lidem a stáří. Souvisí s ageismem, ale je užší: popisuje hlavně ten emoční strach, zatímco ageismus zahrnuje i stereotypy a diskriminaci.

Jak ageismus škodí zdraví?

Podle WHO stojí ageismus za odhadem 6,3 milionu případů deprese ve světě. Výzkum Beccy Levy z Yaleovy univerzity zjistil, že lidé s pozitivním pohledem na vlastní stárnutí žili v průměru o 7,5 roku déle než lidé s negativním pohledem.

Co je gay ageismus?

Gay ageismus je ageismus v gay komunitě a vůči starším gay mužům. Projevuje se kultem mládí, neviditelností starších mužů, věkovými požadavky na seznamkách a zvnitřněným pocitem, že stárnutí gaye znehodnocuje. Výzkum ho spojuje s vyšším rizikem příznaků deprese.

Proč je gay komunita tak zaměřená na mládí?

Důvodů je víc: seznamování přes fotky, kde rozhoduje vzhled, noční scéna barů a klubů, chybějící vzory kvůli generaci, kterou zasáhla epidemie AIDS, a absence „rodinného scénáře“, který by stárnutí dával jasnou roli.

Existuje ageismus vůči mladým?

Ano. Věty jako „na to jsi moc mladý“ nebo „dnešní mladí nic nevydrží“ jsou taky ageismus. V Česku podle výzkumníků zasahuje ageismus mladé lidi mezi 18 a 29 lety stejně jako starší mezi 50 a 65.

Jak se bránit ageismu?

Všímej si vlastních vět typu „na to jsem moc starý“, buduj vztahy a role, kde na tobě záleží, udržuj přátelství napříč generacemi a připomínej si, co už jsi zvládl. Mezigenerační kontakt patří podle WHO k nejúčinnějším způsobům, jak ageismus snižovat.