„U vás to stejně dlouho nevydrží.“ Co data říkají o věrnosti a stabilitě gay vztahů

Klišé o gay vztazích má dvě poloviny. První říká, že gayové nejsou věrní. Druhá, že jejich vztahy nevydrží. Slýcháme je od tety na svatbě, od kolegů v práci, ale překvapivě často i od samotných gayů: „Na appkách je to stejně jen na jednu noc.“

Podívali jsme se, odkud ta představa pochází, co o stabilitě gay párů říkají nejlepší dostupné výzkumy a kde má mýtus zrnko pravdy. Protože nějaké má. Jen jinde, než si teta myslí.

Odkud se vzal mýtus, že gay vztahy nevydrží

Velká část toho, co se o gay párech „ví“, pochází ze dvou knih ze 70. a 80. let.

První je Homosexualities od Alana Bella a Martina Weinberga z Kinseyho institutu (1978). Data sbírali hlavně v roce 1970 v oblasti San Francisca, a to mezi muži, které našli v barech, na inzeráty nebo přes známé. Autoři sami přiznali, že vzorek není reprezentativní. Pozdější výzkumníci upozornili, že z takových dat nejde odhadovat, jak často se něco děje v celé populaci. Údaje o sexuálním chování gayů z knihy se dnes považují za zastaralé. Citují se přesto.

Druhá kniha je ještě zajímavější. V roce 1984 vydali psychiatr David McWhirter a psycholog Andrew Mattison The Male Couple. Sami byli pár. Pět let zpovídali 156 mužských dvojic, které spolu žily od jednoho roku do 37 let. A zjistili, že žádný pár, který byl spolu přes pět let, nebyl sexuálně výlučný.

Tahle jedna věta pak žila vlastním životem. Od 80. let ji opakují odpůrci gay manželství jako důkaz, že dva muži prostě věrní být nedokážou. Málokdo už dodá, o čem kniha doopravdy je: o tom, jak mužské páry vydrží desítky let. Autoři popsali šest fází, kterými dvojice prochází, od „splývání“ v prvním roce přes „budování“ mezi šestým a desátým rokem až po „obnovování“ po dvaceti letech. Sexuální výlučnost a délka vztahu pro ně byly dvě různé věci.

Vztah bez zadních dveří

Ten nejdůležitější důvod, proč se gay vztahy dřív rozpadaly častěji, ale nesouvisí s gayi. Souvisí se situací, ve které žili.

Výzkumníci, kteří stabilitu párů zkoumají, mluví o bariérách odchodu. Heterosexuální pár drží pohromadě i v krizi spousta věcí: manželství, společný majetek, děti, rozvodové řízení, rodina, která tlačí, ať to ještě zkusí. Gay pár neměl skoro nic z toho. Žádný sňatek, žádný společný majetek ze zákona, a místo rodiny, která tlačí, ať to vydrží, často rodina, která o vztahu vůbec neví. Nebo by byla ráda, kdyby skončil.

Kdo se nemusí rozvádět, rozejde se snáz. Nestabilita tedy nebyla vlastnost gayů. Byla to vlastnost podmínek.

Vydrží gay vztahy méně než heterosexuální? Co říkají data

Dnes už máme data, která v 80. letech nikdo neměl: celostátní reprezentativní průzkumy a registry všech sňatků a rozvodů v několika zemích.

USA: když se srovnává srovnatelné

Sociolog Michael Rosenfeld ze Stanfordu v roce 2014 sledoval 3 009 amerických párů, z toho 471 stejnopohlavních, v letech 2009 až 2013. Šlo o první celostátně reprezentativní srovnání stability gay a hetero párů v USA.

Výsledek: když vezmete v úvahu, jestli je pár sezdaný nebo má podobně pevný závazek, gay a hetero páry se rozcházejí stejně často. Rozdíl nebyl statisticky rozlišitelný. Rosenfeld k tomu dodává, že dřívější zprávy o nestabilitě gay párů byly z velké části důsledkem toho, že se gay páry nemohly brát.

Zajímavý detail z téže studie: v roce 2009 bylo sezdaných 42 % stejnopohlavních párů ve státech, které je nějak právně uznávaly, ale jen 28 % ve státech, které ne. Stabilitu podle Rosenfelda předpovídá hlavně historie páru, délka vztahu a závazek. Orientace mezi těmi faktory není.

Podobně dopadla studie Wendy Manning a kolegů z roku 2016. Nesezdané soužití gay a hetero párů bylo stejně stabilní. A ve státech, kde byla gay manželství ústavně zakázaná, byla soužití méně stabilní u všech typů párů, včetně heterosexuálních. Prostředí, ve kterém žijete, se zjevně podepisuje na všech.

Švédsko: mužská manželství už se rozvádějí stejně

Skandinávie má výhodu, kterou žádný průzkum nenahradí: registry, ve kterých je každý sňatek a každý rozvod. Švédsko zavedlo registrované partnerství v roce 1995, později manželství.

V prvních letech se stejnopohlavní svazky ve Švédsku a Norsku rozpadaly častěji než manželství muže a ženy. Jenže demografové Martin Kolk a Gunnar Andersson se v roce 2020 podívali na celou švédskou populaci za roky 1995 až 2012 a zjistili, že se čísla mezitím srovnala. Mužská manželství mají dnes stejné riziko rozvodu jako heterosexuální. Po patnácti letech manželství se rozvede zhruba 30 % mužských i heterosexuálních párů.

A teď ta nejlepší věta pro tetu: ze všech manželství bez dětí mají ve Švédsku nejnižší riziko rozvodu dva muži.

Británie: čísla, která potřebují vysvětlení

Britský statistický úřad ONS v září 2026 poprvé zveřejnil srovnatelnou rozvodovost stejnopohlavních a různopohlavních manželství v Anglii a Walesu. Na první pohled to pro gay páry nevypadá dobře: v roce 2025 se rozvedlo 19,5 z tisíce lidí ve stejnopohlavním manželství a 8,4 z tisíce v heterosexuálním.

Než ale teta zajásá, pár věcí:

• ONS sám upozorňuje, že je číslo pro stejnopohlavní páry kvůli malému vzorku méně spolehlivé.
• Zhruba sedm z deseti stejnopohlavních rozvodů v Británii připadá na páry dvou žen. Číslo o „stejnopohlavních manželstvích“ tak o mužích říká překvapivě málo.
• Z civilních partnerství uzavřených v roce 2015 se do desátého výročí rozpadlo 14,4 %. Z manželství uzavřených téhož roku, tedy téměř výhradně heterosexuálních, 16,3 %.
• Mužská civilní partnerství, která v roce 2025 skončila, trvala v mediánu 13,7 roku. Nejdéle ze všech typů svazků, déle než heterosexuální manželství (13,0 roku).

Proč se ženské páry rozcházejí častěji, je téma na samostatný článek. Pro mýtus o gayích z toho plyne hlavně jedno: když slyšíte číslo o „stejnopohlavních párech“, zeptejte se, kolik z nich jsou muži.

A jak je to v Česku?

Česká statistika o registrovaném partnerství měla dlouho jednu kuriozitu: vedli ji dva soukromí aktivisté, kteří dvakrát ročně obvolávali všech čtrnáct matrik, kde se dalo partnerství uzavřít. Český statistický úřad k datům přístup měl, ale zpracovávat je nemusel.

Podrobnější obrázek přinesl až Sociologický ústav AV ČR, který získal data z registrů ministerstva vnitra. Od července 2006 do konce roku 2019 vstoupilo do registrovaného partnerství 3 625 párů. K 1. lednu 2020 jich stále trvalo 2 710, tedy zhruba tři čtvrtiny. Zbylých 915 zaniklo, a to včetně těch, která ukončilo úmrtí partnera. Data mezi „rozvodem“ a úmrtím nerozlišují.

Pár dalších zjištění:

• Mužské a ženské páry se rozcházely zhruba ve stejném poměru. Na rozdíl od Skandinávie a Británie tu žádný rozdíl vidět nebyl.
• Muži vstupovali do partnerství v průměru ve 37 letech, ženy ve 34. Heterosexuální páry se berou zhruba o čtyři roky mladší. Sociolog Zdeněk Sloboda to vysvětluje tím, že partnerství nepřinášelo mnoho praktických výhod, a tak do něj lidé šli hlavně s rozmyslem.
• Nejstaršímu muži, který kdy do registrovaného partnerství vstoupil, bylo 87 let.
• Úplně první registrované partnerství v Česku uzavřeli 1. července 2006 Pepa a Karel z Havířova.

Jedno upozornění: v médiích občas koluje srovnání, že se rozpadá „jen 14 % registrovaných partnerství, zatímco manželství skoro polovina“. To jsou ale jablka a hrušky. Podíl rozpadlých svazků u instituce, kde většina partnerství trvá teprve pár let, nejde srovnávat s odhadem celoživotní šance na rozvod. Česká data říkají něco skromnějšího a pořád hezkého: většina párů, které se k sobě veřejně přihlásily, je spolu dál.

A ještě jedna věc: podle sčítání lidu z roku 2011 žilo neregistrovaných stejnopohlavních párů až čtyřikrát víc než registrovaných. O většině gay párů v Česku tedy žádná statistika neví. Od 1. ledna 2025 už nová registrovaná partnerství nevznikají, páry uzavírají partnerství. Jak si povede, uvidíme až za pár let.

Proč se gay vztahy rozpadaly víc: menšinový stres

Pokud gay páry v minulosti opravdu vydržely méně, výzkum ukazuje na jednoho hlavního viníka: stigma.

Psychologové David Doyle a Lisa Molix prošli v metaanalýze desítky studií o tom, jak předsudky ovlivňují vztahy gayů, leseb a bisexuálů. Našli malý, ale konzistentní vliv: čím víc stigmatu, tím hůř vztah funguje. A nejvíc neškodí předsudky okolí, ale ty, které si člověk nese v sobě. Stud za to, kým jsem, se do vztahu propisuje víc než nepříjemná poznámka souseda.

Sedí to i na americká data. Tam, kde je okolí tolerantnější, rozdíl mezi gay a hetero páry mizí. Kde vztah musí zůstat skrytý, má to těžší. O tom víc píšeme v článku o utajené lásce a o mužích, kteří žijí se ženou a přijdou na to, že jsou gay.

Dvacetiletí a appky

Část mýtu má ještě jeden zdroj: zkušenost mladých kluků z aplikací. Americká studie z roku 2017 opravdu zjistila, že krátké vztahy mladých mužů s muži bývají nestálejší než vztahy jejich heterosexuálních vrstevníků. Jenže tatáž studie ukázala, že sezdané stejnopohlavní páry jsou aspoň tak stabilní jako sezdané heterosexuální.

Když tedy někdo říká „gay vztahy nevydrží“, často tím myslí „moje tři situationshipy z minulého roku nevydržely“. To je pravda, která o párech, co spolu žijí patnáct let, nic neříká.

Jsou gayové nevěrní? Věrnost není totéž co monogamie

Teď ta druhá polovina mýtu. A tady je fér říct rovnou: gay muži opravdu častěji žijí v nemonogamních vztazích než heterosexuálové. Jen je to něco jiného než nevěra.

Americký celostátní průzkum sexuálního zdraví (výsledky publikovali Ethan Levine, Debby Herbenick a kolegové v roce 2018) se zeptal 2 270 lidí, jestli mají otevřený vztah, nebo jestli někdy podvedli partnera bez jeho vědomí. U mužů ve vztahu vyšlo tohle:

Muži ve vztahu	Otevřený vztah (dohoda)	Nevěra (bez dohody)
Heterosexuální	3 %	8 %
Gay	33 %	14 %
Bisexuální	23 %	34 %

Co z toho plyne:

• Otevřený vztah má zhruba každý třetí gay muž ve vztahu. U heterosexuálů jsou to tři ze sta. To je skutečný a velký rozdíl.
• Nevěra bez dohody je u gayů o něco častější (14 % proti 8 %). Rozdíl tu je, ale mnohem menší, než by mýtus čekal.
• U gay mužů převažuje dohoda nad podváděním. U heterosexuálních a bisexuálních mužů je to naopak.

Pro srovnání: podle dlouhodobého amerického výzkumu General Social Survey přiznává zhruba každý pátý ženatý muž, že během manželství měl sex s někým jiným. Monogamie je tedy těžká disciplína pro kohokoli. Jen heterosexuálové o tom častěji mlčí.

Jedna poctivá výhrada: lidé v otevřených vztazích v Levinově průzkumu uváděli o něco nižší spokojenost se vztahem. Jiné studie žádný rozdíl nenašly. Otevřený vztah není zázračný recept, je to jedna z možností.

Otevřený vztah není nevěra

V letech 2005 až 2007 sledovala sexuoložka Colleen Hoff ze San Francisco State University 566 mužských párů. Zjistila, že 99 % z nich mělo nějakou dohodu o sexu mimo vztah. 45 % párů se dohodlo na monogamii, 47 % na otevřeném vztahu.

Hlavní důvody, proč si páry dohodu vůbec dávaly? Aby si důvěřovaly, byly k sobě upřímné a chránily vztah. Páry s monogamní dohodou vycházely lépe ve většině měřených vlastností vztahu, ale ve spokojenosti se vztahem se od otevřených párů nelišily.

Pozor, San Francisco není Praha, tím méně Prostějov, a výsledky nejde přenášet na všechny gay páry. Když studie v roce 2010 vyšla, média z ní udělala titulek „polovina gay párů je otevřená“, který se pak dlouho používal proti gay manželství. Zajímavější je ale číslo, kterého si skoro nikdo nevšiml.

8 % párů, které si nerozuměly

V osmi procentech párů z Hoffina výzkumu si jeden partner myslel, že mají otevřený vztah, a druhý, že monogamní.

Tady leží jádro celé věci. Nevěra není otázka toho, s kolika lidmi kdo spí. Je to porušení dohody. Pár, který má otevřený vztah a dodržuje svá pravidla, není nevěrný. Pár, který si slíbil monogamii a jeden z nich ji tajně poruší, je. A u páru, který si nikdy nic neřekl a každý předpokládá něco jiného, je zaděláno na průšvih, ať je jakékoli orientace.

Newyorský výzkumník Jeffrey Parsons a kolegové navíc v roce 2012 popsali třetí možnost: páry „monogamish“. Termín vymyslel novinář Dan Savage pro páry, které jsou převážně monogamní, ale občas si spolu pozvou někoho třetího. Muži v takových vztazích měli v Parsonsově průzkumu méně depresí a vyšší životní spokojenost než single gayové. Víc o tom, jak otevřené vztahy fungují, rozebíráme v článku Otevřený vztah.

Co dělají páry, které vydrží

Psycholog John Gottman je nejslavnější výzkumník manželství na světě. Dvanáct let natáčel a rozebíral hádky 21 gay a 21 lesbických párů a srovnával je s heterosexuálními. Vzorek je malý, ale jeho zjištění se citují dodnes:

• Gay a lesbické páry otevírají spor s větší dávkou humoru a náklonnosti a druhá strana ho přijímá klidněji.
• Méně se v hádce snaží druhého ovládat, méně útočí a méně se bojí.
• Hádky si méně berou osobně.

Gottman z toho usoudil, že v gay a lesbických vztazích hraje větší roli férovost a sdílení moci. Když nemáte připravený scénář „kdo je doma muž“, musíte se o všem domluvit. A to se ukazuje jako výhoda.

Jedno varování ale Gottman pro mužské páry má: dva muži si mají dávat obzvlášť pozor na negativitu v hádce. Usmiřování jim podle něj funguje jinak než ostatním párům a jedna ošklivá věta nadělá víc škody.

Dlouholetý výzkumník gay párů Lawrence Kurdek došel k ještě jednoduššímu závěru: to, co předpovídá spokojenost a stabilitu, je u gay a hetero párů skoro stejné. Důvěra, závazek, schopnost se pohádat a zase domluvit. Kurdek sám žil se svým partnerem 32 let.

Jak si o tom promluvit dřív, než to bude problém

Největší rozdíl mezi páry, které vydrží, a těmi, co nevydrží, často není v tom, jakou mají dohodu. Je v tom, jestli vůbec nějakou mají. Spousta párů se o věrnosti nikdy nebavila, protože „to je přece jasné“. Pro každého z nich ale jasné něco jiného.

Pár otázek, které stojí za to si spolu položit. Klidně u večeře, ne v posteli a ne po hádce:

• Co je pro nás nevěra? Sex? Polibek? Flirtování v chatu? Appka, která zůstala v telefonu „jen tak“?
• Platí naše dohoda pořád? To, na čem jste se domluvili před pěti lety, nemusí sedět dnes. Ani jedním, ani druhým směrem.
• Co uděláme, když ji jeden z nás poruší? Lepší to vědět předem než zjišťovat ve tři ráno.
• Kdo o nás ví? Vztah, který musí zůstat skrytý, nese víc zátěže. Stojí za to vědět, jestli to oběma vyhovuje.

Nemusíte se shodnout na ničem konkrétním. Monogamie, otevřený vztah, něco mezi: data ukazují, že spokojené páry najdete ve všech variantách. Nespokojené ale nejčastěji tam, kde si každý myslí něco jiného.

A pokud zrovna nikoho nemáš a čteš to se svraštělým čelem: nic z toho není test, který musíš splnit, abys měl nárok na vztah. Spousta mužů je sama ráda. Jestli vztah chceš, dobrá zpráva je, že vůbec nejsi odsouzený k sérii krátkých známostí. Víc v článku Dá se vztah najít?

Jak o tom přemýšlíme na Gééčku

Nevěříme, že nějaká seznamka udělá z dvou lidí pár na padesát let. To dokážou jen oni dva. Ale víme, že vztah málokdy začne tam, kde všichni předpokládají, že ho nikdo nechce.

Proto má na Gééčku každý v profilu, co hledá: vztah, přátelství, kafe, nebo něco nezávazného. A podle toho se dá i hledat. Nikdo si tak nemusí domýšlet, co má ten druhý na mysli, a nikdo se nemusí stydět, že hledá něco jiného. Profilové otázky dávají prostor napsat víc než jen věk a výšku. A když si dva píšou a chtějí se potkat, v chatu je Pojďme ven na domluvení konkrétního dne. Žádná placená tlačítka, žádné odemykání. Zbytek, včetně té domluvy o věrnosti, je na vás.

Jack a Michael

Na konec jeden příběh, který by se tetě na svatbě hodil.

V březnu 1967 požádal student Jack Baker v Minneapolis o vztah svého přítele Michaela McConnella. Michael souhlasil s jedinou podmínkou: že se jednou legálně vezmou. Ve Spojených státech tehdy homosexualita platila za duševní poruchu a o gay manželství nikdo ani nemluvil. Jack tedy šel studovat práva.

V roce 1970 jim úřad sňatek odmítl a Michael kvůli tomu přišel o místo knihovníka na univerzitě. Nejvyšší soud jejich případ v roce 1972 smetl ze stolu. Mezitím ale přišli na trik: Michael Jacka adoptoval, Jack si změnil jméno na genderově neutrální Pat Lyn a s tímhle jménem získali v jiném okrese oddací list. 3. září 1971 je oddal metodistický farář.

Na jejich prstenech je nápis, který se dá číst dvěma směry: jedním „Jack loves Mike“, druhým „Mike loves Jack“. Soud uznal jejich manželství za platné až v roce 2018. Jsou spolu přes padesát let.

Takže až se tě příště někdo zeptá, jestli jste spolu pořád, můžeš se usmát a říct: „Pořád. A podle švédských statistik máme lepší šanci než ty se strejdou.“ Pak se ale radši vrať k řízku.

Zdroje

• Rosenfeld, M. J. (2014). Couple Longevity in the Era of Same-Sex Marriage in the United States. Journal of Marriage and Family, 76. Stanford
• Manning, W. D., Brown, S. L., & Stykes, J. B. (2016). Same-Sex and Different-Sex Cohabiting Couple Relationship Stability. Demography. PMC
• Joyner, K., Manning, W., & Bogle, R. (2017). Gender and the Stability of Same-Sex and Different-Sex Relationships Among Young Adults. Demography, 54(6). RePEc
• Andersson, G., Noack, T., Seierstad, A., & Weedon-Fekjær, H. (2006). The demographics of same-sex marriages in Norway and Sweden. Demography, 43(1). MPIDR
• Kolk, M., & Andersson, G. (2020). Two Decades of Same-Sex Marriage in Sweden. Demography. Shrnutí: N-IUSSP
• Office for National Statistics (2026). Divorces and dissolutions in England and Wales: 2024 and 2025. ONS
• Office for National Statistics (2022). Divorces in England and Wales: 2020. ONS
• Sociologický ústav AV ČR (2020). Známé neznámé registrované partnerství. PDF
• Levine, E. C., Herbenick, D., Martinez, O., Fu, T. a kol. (2018). Open Relationships, Nonconsensual Nonmonogamy, and Monogamy Among U.S. Adults. Archives of Sexual Behavior, 47(5). PMC
• Hoff, C. C., Beougher, S. C. a kol. (2010). Relationship characteristics and motivations behind agreements among gay male couples. AIDS Care. PMC
• Parsons, J. T., Starks, T. J. a kol. (2012). Alternatives to monogamy among gay male couples in a community survey. Shrnutí: HuffPost
• Gottman, J., & Levenson, R. The 12 Year Study. Gottman Institute
• Doyle, D. M., & Molix, L. (2015). Social Stigma and Sexual Minorities' Romantic Relationship Functioning: A Meta-Analytic Review. Personality and Social Psychology Bulletin. University of Exeter
• Bell, A. P., & Weinberg, M. S. (1978). Homosexualities. Wikipedia
• McWhirter, D. P., & Mattison, A. M. (1984). The Male Couple. ALA
• Institute for Family Studies: Who Cheats More? The Demographics of Infidelity in America. IFS
• Příběh Jacka Bakera a Michaela McConnella: The Advocate, MPR News