„Ty se máš, žádný děti, peníze jen pro sebe.“ Mýtus o bohatých gayích a proč musíš víc myslet na zadní kolečka

Představa bohatého gaye je jedno z nejodolnějších klišé, jaké existuje. Designový byt, víkend v Barceloně, drahý krém na noc a žádné výdaje za plenky. V seriálech to tak vypadá, na Instagramu taky.

Jenže to klišé má dva problémy. Za prvé, nevzniklo ze statistiky, ale z reklamy. A za druhé, otáčí věci naruby. To, že spousta gay mužů nemá děti, neznamená, že mají víc peněz. Znamená to hlavně, že jednou nebudou mít, kdo by jim pomohl. A na to je potřeba myslet dřív než ostatní.

Pojďme to vzít postupně.

Odkud se vzal mýtus o bohatých gayích

Kolem roku 1990 objevily americké reklamní agentury nový trh. Gay muži a lesby se najednou začali prezentovat jako bohatá, vzdělaná a utrácející skupina, které stojí za to něco prodat.

Čísla vypadala přesvědčivě. Jeden velký průzkum agentury Simmons zjistil, že gay domácnost má průměrný příjem přes 55 000 dolarů ročně, zatímco celoamerický průměr byl kolem 32 000. Jiná firma spočítala, že americký „gay trh“ má hodnotu 514 miliard dolarů.

Háček byl v tom, koho se ptali. Simmons zkoumal čtenáře gay novin. Tedy lidi, kteří byli otevření, měli peníze na předplatné a čas vyplňovat dotazníky. Nepřiznaný kluk z malého města, který by si gay noviny nikdy nekoupil, v datech nebyl. Chudší lidé taky ne. A těch 514 miliard? Podle pozdějších rozborů vycházel výpočet z předpokladu, že gay je každý desátý člověk, což je odhad, který současné výzkumy nepotvrzují.

Bylo to trochu jako zjišťovat průměrný plat Čechů dotazníkem v salonu luxusních aut.

Pozdější a poctivější průzkumy ukázaly opak. Gayové a lesby měli v některých z nich průměrně nižší příjmy a víc lidí v nejnižší příjmové skupině. To už ale nikoho nezajímalo. Příběh o bohatých gayích byl prostě lepší.

Kdo ten mýtus potřeboval

Mýtus se rychle hodil i jinde. V Británii se o „růžové ekonomice“ začalo mluvit začátkem 90. let, uprostřed recese. Gayové se v médiích líčili jako skupina, které se krize netýká. Geograf Jon Binnie tehdy upozornil, že to vyvolává zášť: proč by někdo měl soucítit s „privilegovanými“?

V Americe z toho udělala argument konzervativní pravice. Když jsou gayové tak bohatí, proč by potřebovali ochranu před diskriminací v práci?

Klišé o bohatých gayích tedy nevymysleli gayové ani statistici. Vymysleli ho prodejci reklamy a převzali ho ti, kdo gayům nechtěli přiznat stejná práva. Ekonomka M. V. Lee Badgett pak strávila velkou část kariéry tím, že tenhle mýtus vyvracela.

Vydělávají gayové víc, nebo míň? Co říkají data

Tady je odpověď poměrně jasná, a pro mýtus nepříjemná.

Ekonomka Marieka Klawitter v roce 2015 shrnula 31 studií, většinou z USA. Skoro všechny ukázaly, že gay muži vydělávají méně než heterosexuální muži. Rozdíl se pohyboval od nuly do 30 %, v průměru asi 11 %, a to i po zohlednění věku, vzdělání a místa bydliště.

Novější přehled Nicka Drydakise (2021) prošel dalších 24 studií z let 2012 až 2020, z Evropy, Severní Ameriky i Austrálie. Výsledek: gay muži pořád vydělávají méně, i v datech po roce 2010. Bi muži také. (Zajímavost: u lesbických žen je to obráceně, vydělávají víc než heterosexuální ženy. Ekonomové to vysvětlují mimo jiné tím, že méně často přerušují kariéru kvůli dětem.)

A v Česku? Tady musíme být poctiví: příjmy podle sexuální orientace u nás nikdo neměřil. Takže žádné české číslo nemáme a nebudeme si ho vymýšlet. Víme ale aspoň tohle: podle velkého evropského průzkumu Agentury EU pro základní práva (sběr dat 2023) se 16 % LGBTIQ lidí v Česku za poslední rok cítilo diskriminovaných v práci nebo při hledání práce. A to je přesně mechanismus, kterým se „gay sleva“ z výplaty bere: horší šance na povýšení, změna práce, protože kolektiv byl nepříjemný, nebo roky strávené tím, že si dáváš pozor, co řekneš o víkendu.

Proč to klišé pořád přežívá

Má to i zrnko pravdy, a je fér ho pojmenovat.

Pár dvou mužů mívá vyšší příjem domácnosti než pár muže a ženy. Ne proto, že by gayové vydělávali víc, ale protože jsou to dva mužské platy. Ženy kvůli mzdové mezeře a rodičovské vydělávají v průměru méně, takže domácnost dvou mužů na tom statisticky vychází lépe. V USA měl v roce 2022 typický mužský pár vyšší příjem domácnosti než typický sezdaný pár muže a ženy.

Jenže tohle platí jen pro pár. Spousta gay mužů žije sama. A jeden člověk znamená jeden plat, jeden nájem, jednu fakturu za energie a jedno auto, které se nedá rozpočítat na dva.

K tomu viditelnost. V reklamách, seriálech a na sociálních sítích vidíš gaye s výhledem na moře. Gaye, který dělá směny ve skladu v Rudné a v sobotu jede vlakem za mámou do Jihlavy, nikdo nefotí. Ne proto, že by neexistoval. Jen se z něj špatně dělá reklama.

Žádné děti: úspora, nebo díra v plánu?

A teď k té větě od švagra. „Žádný děti, peníze jen pro sebe.“

Je pravda, že gay muži mají děti méně často. V americkém průzkumu organizace AARP z roku 2024 mezi LGBTQ+ lidmi nad 45 let mělo děti nebo vnoučata jen 17 % gay mužů (u lesbických žen to bylo 55 %).

Jenže děti nejsou jen výdaj. V Česku jsou i systém péče ve stáří. Někdo, kdo tě odveze k doktorovi. Kdo ti nakoupí, když si zlomíš nohu. Kdo za tebe vyřídí papíry, když už nebudeš chtít. Kdo s doktorem v nemocnici mluví, když ty nemůžeš. Kdo tě v neděli zavolá na oběd.

Stejný americký průzkum ukázal, že 78 % LGBTQ+ lidí nad 45 let se bojí, že ve stáří nebudou mít dost podpory. Zhruba polovina se občas cítí sociálně izolovaná. A víc než polovina už sama o někoho pečovala nebo pečuje. Typicky je to ten „svobodný syn“, od kterého rodina samozřejmě čeká, že se postará o rodiče, protože „on přece nemá rodinu“.

Takže ne. Chybějící děti nejsou bonus do peněženky. Jsou to chybějící zadní kolečka. A ta si musíš postavit jinak: z partnera, přátel, peněz a papírů.

Kdo se o tebe postará

Česká studie o starších LGBTI+ lidech (Špatenková a Olecká) je popisuje jako neviditelnou menšinu. Používají sociální a zdravotní služby, ale jejich potřeby tam nikdo neřeší. Často si jich nevšimne ani vedení zařízení. Po desetiletích předsudků mají nedůvěru k institucím a bojí se špatného zacházení. Proto svou orientaci často znovu skrývají.

Představ si to. Člověk, který se půlku života skrýval, protože musel, se v osmdesáti v domově pro seniory skrývá znovu, protože si není jistý, jak by reagovala sestra nebo spolubydlící na pokoji.

Proč o tom psát teď, když je ti třeba čtyřicet? Protože síť přátel, na které se dá spolehnout, se nestaví v osmdesáti. Staví se průběžně. Kamarádi, kteří o tobě všechno vědí. Někdo o generaci mladší, kdo ti jednou nainstaluje aplikaci na bankovnictví a nebude u toho protáčet oči. Partner, nebo aspoň lidi, kteří vědí, kde máš klíče od bytu. O tom, jak se vyrovnat se samotou a stárnutím, píšeme i v článcích Osamělost a Ageismus.

Co po tobě zůstane: partnerství, dědění a závěť v Česku

Tady to začne být praktické. Rovnou upozornění: tohle není právní rada. Je to popis, jak věci v Česku obecně fungují, aby sis věděl, na co se zeptat. Na konkrétní situaci je tu notář nebo advokát.

Když jste v partnerství

Od 1. ledna 2025 platí v Česku pro páry stejného pohlaví partnerství. Zákon říká, že se na partnery přiměřeně použijí pravidla pro manžele, pokud není stanoveno jinak. Partneři mají například společné jmění a partner může osvojit dítě druhého partnera. Společná adopce možná není. Nová „registrovaná partnerství“ už nevznikají, ta stávající dál platí.

V praxi to znamená, že partnerství dává partnerovi postavení hodně podobné manželovi, včetně dědění ze zákona. Jak přesně to ve vaší konkrétní situaci vypadá, ti řekne notář.

Když spolu „jen“ žijete

Tady je to výrazně slabší, a tohle hodně lidí neví.

Partner, se kterým nejste v partnerství, nedědí ze zákona v první dědické třídě (tam jsou děti a manžel, případně partner). Dědit může až ve druhé třídě, a to jen tehdy, když se zemřelým žil ve společné domácnosti aspoň rok před jeho smrtí a staral se o ni, nebo byl na něm závislý. A i pak nedědí sám, ale spolu s jeho rodiči. Svůj nárok navíc musí v dědickém řízení prokázat.

Ilustrace (ne rada): spolu žijete dvanáct let. Byt je na něj. On zemře bez závěti, jeho rodiče žijí. Bez závěti a bez partnerství ti zákon dá podíl vedle jeho rodičů, a to jen pokud prokážeš, že jste opravdu žili spolu. Zbytek zdědí rodiče, kteří tě možná za těch dvanáct let ani jednou nepozvali na Vánoce.

Závěť

Závětí může člověk odkázat majetek komukoli, tedy i partnerovi nebo kamarádovi. Omezení se týká hlavně vlastních dětí, které mají ze zákona nárok na takzvaný povinný díl. Kdo děti nemá, má volnější ruce. Jak závěť sepsat tak, aby platila, a jestli na to stačí papír a pero, nebo je lepší jít k notáři, to už je otázka pro odborníka.

Zadní kolečka: otázky, které si polož

Žádné rady, jen otázky. Odpovědi najdeš ty, případně s notářem, advokátem nebo nezávislým finančním poradcem.

• Mám závěť? Nebo spoléhám na zákon, který o mém životě možná nic neví?
• Ví můj partner nebo nejbližší kamarád, kde mám důležité papíry? Smlouvy, pojistky, přístup k účtům.
• Kdo může mluvit s doktory, když já nebudu moct? A ví o tom nemocnice?
• Na koho je nájem nebo byt? A co se stane, když ten druhý umře nebo odejde?
• Kdo je uvedený jako oprávněná osoba u životního pojištění nebo penzijního spoření? Není tam pořád máma, i když už dvacet let žiješ s Tomášem?
• Kdo se postará o psa, když budu měsíc v nemocnici?
• Kde chci bydlet v sedmdesáti? A dá se tam dostat bez auta?
• Kdo z mých přátel je o generaci mladší?
• Kdy jsem naposledy mluvil s někým, kdo se v tom vyzná?

Není to seznam, který musíš mít hotový do pátku. Je to seznam věcí, na které je dobré myslet dřív, než je budeš řešit v čekárně na ARO.

Zadní kolečka nejsou jen peníze

Na konec jedna věc, kterou mýtus o bohatých gayích úplně přehlíží. Největší bohatství ve stáří nejsou úspory. Jsou to lidi, kteří ti zavolají.

Proto na Gééčku nestavíme jen seznamku na jeden večer. Je tam Nástěnka, kam napíšeš „hledám parťáka na výlet“, kalendář akcí, kde zjistíš, co se děje ve tvém městě, a „Pojďme ven“, které z chatu udělá opravdové setkání. A hlavně kluci, kteří se chtějí opravdu poznat, třeba i jen jako kamarádi. Žádná appka ti nezaručí, že nebudeš ve stáří sám. Ale přátelství se dá začít stavět už dnes. Zkus Gééčko.

Na konec

Až ti příště švagr u řízku řekne „ty se máš, peníze jen pro sebe“, můžeš se usmát a odpovědět, že ten mýtus vymyslela reklamní agentura v roce 1990 a data ukazují opak. A pak si doma otevřít šuplík s papíry a zkontrolovat, jestli tam je všechno, co tam má být.

Ne proto, že by gayové byli chudí. Ale proto, že kdo nemá děti, musí si zadní kolečka postavit sám. A je lepší je mít a nepotřebovat, než naopak.